Zpět
 

Drama – pojmy z této oblasti jsou řazené abecedně
 
Balet – jedná se o hudební dílo, kde se děj úzce pojí s hudbou a pohybovým vyjádřením.
 
Činohra – běžný dramatický žánr, mísící prvky tragédie i komedie ve výjevech z obyčejného života.
 
Dialog je rozhovor herců na jevišti.
 
Drama znamená předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů jednajících postav.
 
Dramatik – autor divadelních her.
 
Dramaturg – člen umělecké správy divadla, který vybírá a upravuje repertoár (co budou hrát).
 
Fabule – souhrn událostí spojených časově a příčinně jako podklad děje literárního díla, smyšlený příběh.
 
Groteska – dramatický žánr 20. století, který obdobně jako tragikomedie staví svou poetiku na smysly vnímatelném paradoxu tragického a komického. Pracuje s prostředky snu, fantazie, pohádky, skutečnost posouvá nejednou k irealitě.
Filmová groteska je žánr filmové komedie, hlavně z období němého filmu, vyznačující se zkarikovanými postavami a dějem plným překvapivých až bláznivých situací.
 
Choreograf – tvůrce baletního vystoupení.
 
Kabaret – původně se jedná o jeviště nebo scénu, na které předváděli herci nebo sami autoři literární, hudební a jiné umění malých forem. Postupně se formoval ve svébytný žánr zábavného divadla. Program kabaretu se skládá z jednotlivých čísel, které jsou spojovány nejčastěji osobou konferenciéra, jenž má z celého pořadu vytvořit svým průvodním slovem homogenní celek. Kabaretní žánr se nevytratil. Přetrvává ve dvou základních liniích. Jednak původní – jako pořad s volnou skladbou čísel – a také v sevřenější podobě, obvykle s náznakem rámcující fabule.
 
Komedie – podstatou je komičnost, cílem komický účinek na diváka. Má veselý obsah, ideální představy se střetávají s všedními a směšnými záležitostmi, spor končí smířením a výsměchem lidským vadám.
 
Libreto – operní texty.
 
Monolog – řeč jedné osoby, která zůstane na jevišti. Obvykle vyjadřuje to, co se odehrává v mysli postavy.
 
Motiv – literární postava má nějaký motiv (důvod) pro svůj čin, motivy na sebe navazují a vytvoří celek.
 
Opera – hudební dílo, v němž se akce na jevišti úzce pojí s hudbou a text je zpíván za doprovodu orchestru.
 
Opereta – původně každá drobnější zpěvohra.
- vyznačuje se zábavným dějem, mluvené části jsou střídány čísly zpěvními
- příběh i hudební složka se obrací k esteticky méně náročnému divákovi
- vrcholu dosáhla v 2. pol. 19. stol.
- postupně je vytlačována novými typy hudebního divadla – revue, muzikál
 
Premiéra – jedná se o první představení hry a bývá slavnostní.
 
Repríza – opakování téže hry. Počet repríz svědčí o úspěchu u diváka.
 
Režisér po prostudování hry rozdělí role hercům. Potom řídí provedení hry na jevišti.
 
Satirická hra – jedná se o komedii, jejíž námět je zaměřen k aktuální společenské kritice nebo se vysmívá lidským pošetilostem a charakterovým chybám. (Osvobozené divadlo)
 
Scéna – část divadelní hry, zvaná též obraz, řídí se proměnami dramatického jednání.
 
Scénář – uvádí na jedné straně mluvený text díla a na druhé straně orientační údaje obrazové nebo zvukové, někdy se tím rozumí i režijní kniha.
 
Tragédie – obsahem bývá nerovný boj jednotlivce proti nepřátelským silám. V tomto boji hrdina zákonitě podléhá.
 
Tragikomedie – spojuje prvky tragédie a komedie, buď převládá tragický děj zakončený komickým rozuzlením, nebo komický děj skončí tragicky.
 
Výtvarník má na starosti dekoraci jeviště.
 

 

Všechna práva vyhrazena © 2002–2024 KamiNet