Zpět

Z Čech až na konec světa
V Londýně jsme se divli hned, jak jsme přijeli, a to tomu, jak nás vítali. Zajeli jsme do jedné velké hospody. A tu hned hospodská, již starší vdova, šla s veškerou svou rodnou a vítajíc nás líbala nás všechny ona i její děti. A to líbání trvalo drahnou chvíl, až nás mrzelo a k smíchu blo.
„Proč vás líbali?“ ptali se vnukové.
„Toť už jejch mrav. Tak jako m na uvítanou ruku podáváme, tak oni líbají. Jako m jsme se jim, tak oni zase nám se divli. Divili se našim dlouhým vlasům, neboť nebylo zde zvkem nositi dlouhé vlasy. Myslli si, že ty vlasy nejsou naše, ale c, nějak na hlavu přilepené.“

 
(Alois Jirásek: Z Čech až na konec světa)

 

Špatně: Dobře: Hodnocení: %


Všechna práva vyhrazena © 2002–2018 KamiNet