O čtyřech muzikantech
Čtyři muzikanti, kteří chodil ode vsi ke vsi a živil se hraním po hospodách na housle, přišl jednou večer k zakletému hradu. Měsíc svítil na rozpadlé zdi a okny vyčníval větve stromů. Tu řekl jeden z muzikantů: „Kamarádi, zahrajme dostaveníčko někdejším obyvatelům hradu!“
Ostatní byl s návrhem srozuměni a pak všichni zahrál veselou písničku do kola. Když přestali hrát, vystoupil z rozvalin malý mužíček, poděkoval jim za muziku a dal každému ořechovou větvičku se slovy:
„Doneste to svým dětem!“
Muzikanti větvičky vzal, ale cestou je zahodil do trávy a huboval na starce:
„Měl nám dát radši něco jiného! K čemu budou dětem ty větvičky, když jich mají doma dost!“
Jen jeden si strčil větvičku do kapsy, a když přišel domů, dal ji dětem.
Druhý den ráno přiběhl k němu překvapené děti a volaly: „Tatínku, pročpak jsi nám přinesl tak tvrdé ořechy, že je ani roztlouci nemůžeme? A všechny jsou tak krásně žluté! Takové ořechy jsme ještě neviděl!“
Muzikant se udiveně díval na ořechovou větvičku, na které viselo plničko zlatých ořechů. Běžel povědět o té podivné události kamarádům.
Když to uslyšel druzí muzikanti, šl hledat svoje zahozené větvičky. Celý den hledal, ale nakonec se musel vrátit s prázdnýma rukama domů a litoval, že mužíčka neposlechl.
(Kristýna Brenková: Železný prsten – částečně upraveno) |
|