Zpět

Z Čech až na konec světa
V Londýně jsme se divili hnd, jak jsme přijeli, a to tomu, jak ns vítali. Zajeli jsme do jedn velké hospody. A tu hned hospodsk, již starší vdova, přišla s veškrou svou rodinou a vítajíc nás líbla nás všechny ona i její děti. A to líb trvalo drahnou chvíli, až nás mrzelo a k smíchu bylo.
„Proč vs líbali?“ ptali se vnukové.
„Toť už jejich mrav. Tak jako my na uvítanou ruku podváme, tak oni líbají. Jako my jsme se jim, tak oni zase nám se divili. Divili se našim dlouhým vlasům, neboť nbylo zde zvykem nositi dlouhé vlasy. Myslili si, že ty vlasy nejsou naše, ale cizí, nějak na hlavu přilepen.“

 
(Alois Jirásek: Z Čech až na konec světa)

 

Špatně: Dobře: Hodnocení: %


Všechna práva vyhrazena © 2002–2024 KamiNet