Zpět

O čtyřech muzikantech
Čtyři muzikanti, kteří chodili ode vsi ke vsi a živili se hrním po hospodách na housle, přišli jednou večer k zakletmu hradu. Měsíc svítil na rozpadlé zdi a okny vyčnívaly větve stromů. Tu řekl jeden z muzikantů: „Kamarádi, zahrjme dostaveníčko někdejším obyvatlům hradu!“
Ostatní byli s nvrhem srozuměni a pak všichni zahráli veslou písničku do kola. Když přestali hrát, vystoupil z rozvlin malý mužíček, poděkoval jim za muziku a dal každmu ořechovou větvičku se slovy:
„Doneste to svým dětem!“
Muzikanti větvičky vzali, ale cestou je zahodili do trvy a hubovali na starce:
„Měl nám dát radši něco jinho! K čemu budou dětem ty větvičky, když jich mají doma dost!“
Jen jeden si strčil větvičku do kapsy, a když přišl domů, dal ji dětem.
Druhý den ráno přiběhly k němu překvapené děti a volaly: „Tatínku, pročpak jsi nám přinesl tak tvrd ořechy, že je ani roztlouci nemůžeme? A všechny jsou tak krsně žluté! Takové ořechy jsme ještě neviděly!“
Muzikant se udiveně díval na ořechovou větvičku, na kter viselo plničko zlatých ořechů. Běžel povědět o té podivné události kamardům.
Když to uslyšeli druzí muzikanti, šli hledat svoje zahozené větvičky. Celý den hledli, ale nakonec se museli vrátit s prázdnýma rukama domů a litovali, že mužíčka neposlechli.

 
(Kristýna Brenková: Železný prsten – částečně upraveno)

 

Špatně: Dobře: Hodnocení: %


Všechna práva vyhrazena © 2002–2024 KamiNet