Časování - slovesa
| osoba |
1. - já, my
2. - ty, vy
3. - on, ona, ono, oni, ony |
| číslo |
jednotné - já, ty, on, ona, ono
množné - my, vy, oni, ony |
| způsob |
oznamovací - v čase minulém, přítomném i budoucím (Četl jsi? Nečtu. Budu číst.)
podmiňovací - tvoří příčestí minulé + být (psal + bych, bys, by, bychom, byste, by)
rozkazovací - má pouze 2. osobu čísla jednotného, 1. a 2. osobu čísla množného (jeď, jeďme, jeďte) |
| čas |
minulý - označuje děj, který se již stal
přítomný - označuje děj, který se právě děje
budoucí - označuje děj, který se teprve stane |
| infinitiv |
neurčitý způsob zakončený zpravidla na -t (psát, být), méně často na -ti, -ci (psáti, péci)
neurčujeme u něj osobu, číslo, čas, způsob, rod |
| rod |
činný - činnost vykonává podmět (Pradlena pere prádlo.)
trpný - činnost nevykonává podmět (Prádlo bylo vypráno. - někým) |
| vid |
dokonavý - děj ohraničený, jen v čase minulém a budoucím (jednou - napsat, napsal, napíše)
nedokonavý - děj neohraničený, stále probíhající,
v čase minulém, budoucím, přítomném (stále - psát, psal, píše, bude psát) |
| třída + vzory |
1. -e: nese, bere, maže, peče, umře
2. -ne: tiskne, mine, začne
3. -je: kryje, kupuje
4. -í: prosí, trpí, sází
5. -á: dělá |
Sloveso být
| číslo jednotné |
čas minulý
způsob oznamovací |
čas přítomný
způsob oznamovací |
čas budoucí
způsob oznamovací |
způsob podmiňovací |
způsob rozkazovací |
| 1. osoba |
jsem byl |
jsem |
budu |
bych byl |
- |
| 2. osoba |
jsi byl |
jsi |
budeš |
bys byl |
buď! |
| 3. osoba |
byl |
je |
bude |
by byl |
- |
| číslo množné |
čas minulý
způsob oznamovací |
čas přítomný
způsob oznamovací |
čas budoucí
způsob oznamovací |
způsob podmiňovací |
způsob podmiňovací |
| 1. osoba |
jsme byli |
jsme |
budeme |
bychom byli |
buďme! |
| 2. osoba |
jste byli |
jste |
budete |
byste byli |
buďte! |
| 3. osoba |
byli |
jsou |
budou |
by byli |
- |
|
