Satira – původně se jedná o posměšnou báseň, kritickou k společenským i osobním lidským nedostatkům. Nověji rozumíme satirou každé literární dílo, které využívá humoru a vůbec estetického komična s konkrétním společenským záměrem kritiky. Základními literárními žánry využívanými k satirickým cílům jsou: epigram – anekdota – satirický román – satirická hra – směšnohrdinský epos. Havlíček a Hašek tvoří základy novodobé světové  Satirická hra – jedná se o komedii, jejíž námět je zaměřen k aktuální společenské kritice nebo se vysmívá lidským pošetilostem a charakterovým chybám. (Osvobozené Scéna – část divadelní hry, zvaná též obraz, řídí se proměnami dramatického Scénář – uvádí na jedné straně mluvený text díla a na druhé straně orientační údaje obrazové nebo zvukové, někdy se tím rozumí i režijní Sonet – znělka – jedná se o jeden ze strofických systémů. Strofa – jinak Sylabický systém – organizace jazykových prvků ve verši: daný počet Sylabotónický systém – organizace jazykových prvků ve verši: určité uspořádání slabik přízvučných V češtině se nejčastěji vyskytuje trochej, což je dáno pravidelným přízvukem na první slabice. Máme poměrně málo slov s nepřízvučnou první slabikou, proto se nejméně uplatňuje Zdroj: Vlašín, Š. a kol: Slovník literární teorie. Československý spisovatel: Praha, 1984 |
Testy |